Jsem v posledním kole SONsB hlásněte pro mě TADY arigato
Objednejte si Chibi mazlíčka TADY

1. Smrt

16. května 2009 v 12:57 | Klapča |  Klapitolovka Nebe a Peklo
...


Jmenuji se Uzumaky Naruto, je mi 36 let a jsem svobodný, bezdětný. I když jsem po dítěti toužil, nenašla se partnerka, a když už se našla, dítě se nedostavilo. Mám vystudovanou střední i vysokou školu. Nikdy jsem na vysvědčení neměl 3, hodně lidí si ze mě utahovalo, že jsem šprt, ale u učení jsem většinou strávil 5 hodin týdně… Naštěstí jsou tyhle časy za mnou a já se nyní věnuji stavbě azylového domu. U plánování stavby jsem proseděl hodně let, asi 5… A teď jsi jdu do banky vypůjčit zbývající část peněz na můj dlouholetý sen. Azylový dům. Ano, ano, už jako malý jsem se snažil pomoct lidem a napadlo mě postavit azylový dům. Tohoto snu se držím dodnes.
Vešel jsem do banky a stoupl si k nejkratší řadě. Tvořilo ji asi 15 lidí, ale já mám času hodně. Takže mi nevadil fakt, že tam ztvrdnu nejmíň hodinu. Jak čas plynul, řada se zmenšovala a já byl už druhý v řadě. Tomu pánovi přede mnou to trvalo trochu déle než ostatním a mě chytl amok. Nesnáším takovéhle lidi, kteří se u pokladny baví a potom si stejně nic nevezmou. Nejspíš to bude případ i toho chlápka, protože je na řadě už půl hodiny a nic si zatím nepůjčil a neuskutečnil žádný vklad. Dostávám tik do oka a myslím, že tam na něj začnu řvát. A stalo se: ,,Pane, je tu víc lidí! Nejste tady sám! Nemám čas tady poslouchat váš rozhovor o cikánech, bezdomovcích, bezohledných řidičích, psech a takovýhle věcech!" Pán se na mě tázavě podívá a z řady vyjde. Konečně jsem se tedy dostal na řadu.
,,Chtěl bych uskutečnit půjčku, chci 100 000 yenů." Řeknu a do banky vejde černovlasý muž s šátkem, který zakýval ústa a nos, do očí mu taky nešlo vidět, měl je zakryté černými slunečními brýlemi. Najednou zařval: ,,Všichni si okamžitě lehněte na zem!
Tohle je přepadení!" Začal hrozit zbraní.,, Nic se vám nestane, když nebudete dělat potíže." Všichni si okamžitě lehli na zem a muž vybral peníze z první, druhé, třetí, čtvrté pokladny peníze a nakonec došel i k té, u které právě ležím. Vybere peníze a podívá se po svých rukojných.
Jeho pohled spočinul na mě v tu chvíli, kdy se začali z venku ozývat policejní sirény. Řekl mi: ,,Vstaň!" Poslechnu ho a vstanu. Chytne mě za krk a přiloží mi k hlavě pistoli.
Začne mě táhnout k hlavním dveřím a oba vyjdeme ven. Policie s ním začne vyjednávat, asi po 15 minutách se dostane na mušku ostřelovačům a namíří mu to na hlavu. Puška se porouchala (neptejte se jak…) a vystřelila. Ucítil jsem jakoby mi někdo něco zavrtal do hlavy. Jakmile ho střelili, střelil i on. Zasáhl mě a já teď padám k zemi. Vidím je policisty kteří ke mně běží a… A už nic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rei Rei | Web | 17. května 2009 v 1:48 | Reagovat

Já osobně ti stěhování tedy odpouštím) taky sem to praktikovala, že...) jo a ohledně názvu kapitolovky nemá to být Nebe a Peklo?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama